Ahoj! Jmenuji se Eva Lesová, je mi 21 let a aktuálně studuji 1.ročník VOŠ sociální práce a sociální pedagogiku v Praze. Jsem veselá, poměrně akční slečna, která ráda zkouší nové věci, výzvy a aktivity. Stejně jako mnoho mých kamarádů se snažím bourat předsudky o tom, že zrakový handic znemožňuje sportovat, protože právě on mě k závodění přivedl. Sport je se mnou spojen více než dekádu let a za ty roky jsem zvládla okusit už spoustu z jeho pestrosti. Atletika, plavání, goalball, showdown, futsal, běžecké lyžování, biatlon, triatlon, OCR běhy… Jak běžné a známé disciplíny, tak specializované sporty pro zrakově postižené. Náš sportovní svět je výrazně pestřejší a zajímavější, než si mnozí lidé myslí. Tři roky jsem trénovala děti v míčové kolektivní hře jménem goalball, který si zahrajete zcela poslepu. Byly to nejkrásnější okamžiky mého působení v tomto sportu. Existují pravidla oční klasifikace, která mi sice nedovolí závodit na vrcholových paralympijských akcích, nikdy jsem ale neztratila sen na paralympiádu jednou někoho dovést. Jsem týmový hráč, proto mám radost, že díky trasérům se i individuální sport stává týmovou spoluprací.

Ráda se stavím do role průkopníka, který si jde nový závod zkusit, a pak ještě radši sleduje, když se po něm namotivuje někdo další. Mezi své zatím nejšílenější kousky považuji dokončenou Jizerskou 50, tři ročníky Vltava Run s týmem Nadace Leontinka nebo double trifectu v Spartan Race 2019. V „mimozávodním“ světě žiju rodinou, přáteli, zvířaty, hudbou, psaním a dalšími aktivitami. Miluji koně a práci s dětmi. Obzvláště k těm, které neměly nejlehčí start do života, mám speciální vztah. A ze všeho nejraději mixuji tohle vše dohromady. 😊

Naši partneři